Původní rozhovor s Apollonií Saintclair pro časopis Esquire
[inkoust]
Inkoust je moje krev. Je to látka, ze které jsem stvořená, ze které kreslím svou realitu; bez inkoustu jsem pouhým stínem, duchem, fantazií: neexistuji. Moje obrazy vznikají ve vašem mozku podle bodů, linií a ploch, které hodím na papír. Inkoust ohraničuje prostory představivosti, které vyplníte díky vaší vlastní fantazii.
[sexualita]
Sexualita je naším primárním posláním. Je to nutnost, kterou jsme v průběhu evoluce kultivovali na uměleckou formu. Odráží veškerou složitost fenoménu lidstva. Kreslit sexualitu neznamená ukazovat nahá těla, ale spíše odhalovat duši. Je to prizma, které proniká do podstaty našeho bytí, jednotlivců i celých společností.
[intimita]
Znamená místo, kam se dobrovolně uchýlíte s tím, koho milujete. Je to těch pár milimetrů mezi dvěma těly ve vlahých stínech uzavřeného pokoje.
[vášeň]
To, o čem všichni sníme. To, čemu jsme připraveni bezpodmínečně propadnout. Jak to vím? Mezi mými kresbami, které si získaly největší oblibu na sociálních sítích, nejsou ty, které ukazují drsný sex, ale ty, které zachycují vášeň…
[touha]
Vyobrazení touhy začíná nakreslením očí. Neboť touha je prvním ze všech němých zvolání, příliš naléhavým na to, aby se dalo vyjádřit slovy. Oči nelžou, protože touha znamená, že se nemůžete něčeho nabažit, a vždy začnete toužit nejprve po tom, co vidíte před sebou.
[tělo]
Fyzický dvojník mých myšlenek; jsem vtělením toho, co si myslím, a co si myslím, je přímým odrazem mého těla. Stejně jako mrzák může cítit fantomovou bolest chybějící končetiny, já neustále pociťuji neviditelné touhy mého citlivého těla.
[bolest]
Plamen, který hoří velice jasně vedle plamene touhy.
[metamorfóza]
Všichni jsme jeden, nikdo, sto tisíc. Díky metamorfóze můžeme přejít od jedné z těchto identit k jiné. Přicházíme na to už během dětství: díky naší představivosti se můžeme stát superhrdinou, zvířetem nebo dokonce padouchem na tak dlouho, dokud si hrajeme. Právě tato duševní poddajnost nám dovoluje, abychom byli bytostmi, které se neustále vyvíjejí, abychom snili o něčem větším a nikdy neztráceli naději.
[soukromí]
Soukromí je největším přepychem. Je to forma svobody, které se nechci vzdát. Je to právo být nikým – ve světě, kde každý chce být někým.
[popularita]
Nedokážu si ani na chvíli představit, že by má práce zaujala tisíce lidí. Když jsem v roce 2012 začala sdílet kresby na síti Tumblr, byl to takový samotářský rituál. Díky čím dál intenzivnějším reakcím jsem objevila novou dimenzi obrazů, které tvořím; jsou součástí kolektivního dědictví a patří stejně tak mně jako mému publiku.
[sociální sítě]
Kdyby nebylo sociálních sítí, nejspíše bych se nikdy s nikým nepodělila o mé kresby. Vždy jsem kreslila hlavně pro vlastní potěšení a nikdy jsem se nijak zvlášť nesnažila prosadit na oficiální umělecké scéně. Díky sociálním sítím se mi podařilo najít publikum bez zprostředkovatelů, bez filtrů, aniž jsem patřila k nějakému klanu nebo do nějaké organizace.
[hranice]
…byly stvořeny k tomu, aby se překračovaly, to je jasné. Vymezujeme se vlastním přístupem k hranicím a touhou odhalit, co za nimi leží. Nové vždy přichází z okraje, teprve pak transformuje střed. Každá kresba pro mne představuje cestu do neznáma, výpravu z hlubin mého nitra a úkol zjistit, jestli se mi podaří uspět a posunout mé umění o něco dál. Nikdy není nic předem vyhrané, nemůžete usnout na vavřínech.
[porno]
…je nudné, když ukazuje všechno. Zajímá mě taková pornografie, která odhalí jenom něco a přinutí vás sledovat vše vnitřním zrakem.
[láska]
Spolu s vědomostmi jediný skutečný životní cíl. Na náhrobku bych chtěla mít tento epitaf: „Věděla málo, ale milovala s vášní a byla vášnivě milována.“
[tajemství]
Nezbytná přísada každého dobrého příběhu, koření každé dobré kresby. Protože nás zajímá ne to, co víme, ale intuice toho, co tušíme.
[náboženství]
Důležitá věc, která příliš často padne do špatných rukou, ale především kulturní skutečnost, již nemůže ignorovat žádný vizuální umělec, protože náboženství mělo po tisíciletí monopol na vytváření obrazů.
[chobotnice]
Sex s chobotnicí na mých kresbách není odkazem na bestialitu, ale spíš metaforou svazku s dokonalým milencem, rozmanitým, obdařeným laskavostí a inteligencí, připraveným splnit veškerá partnerčina přání. Chapadlo nepředstavuje falickou náhražku, ale orgán, který je vším najednou: penisem, rukama, ústy, pokožkou, jazykem a samotnými pouty. Není to tvrdý, průrazný hrot, ale shluk rozkoše, mnohočetný, uspokojující, přejícný a mocný.
[muži]
Jsou pro mé kresby nezbytní, ale tvoří pozadí, což je jedině správné vzhledem k tomu, že po tisíciletí stáli ve středu všeho dění. Nechci je znevažovat, chci jen zdůraznit roli žen. Všichni známe hrdiny, ale na kolik silných hrdinek si dokážeme vzpomenout?
[tabu]
…podívejte se výše na hranice: tabu jsou užitečná, zajímavá, mnoho prozradí, zvlášť když se překračují. Tabu reprezentuje skrytou, nepřiznanou tvář společnosti. Je nesmírně fascinující čelit mu mentálně v kresbách. Cenzura je hloupou, pokryteckou součástí konzervatismu, tabu je niterné
a upřímné.
[svoboda]
Znamená vzít pero a kreslit, co se mi honí hlavou, aniž bych se něčeho nebo
někoho bála.
Děkujeme Samovi a Esquire za možnost použít tento čtivý text.
Knihy INK IS MY BLOOD najdete zde.
Apollonia Saintclair x NVR Merch si prohlédněte zde.